Tento podzim se urodilo opravdu pořádně. Dneska Richard Bona, ve čtvrtek Steve Gadd a za týden Kool and the Gang. Škoda, že není tolik času, kolik by si ty akce zasloužily…

Hned ze začátku musím říct, že tak narvaný Jazz jsem ještě neviděl. Chytli jsme naštěstí (díky Palcovi) dobré místo a hlavně vstupenky – fronta byla pěkně dlouhá a to už byly lístky jen na stání. Kapela zvučila ještě v půl deváté, ale není se co divit, v Jazzu je akustika opravdu špatná. Zvukař byl naštěstí vlastní :) a zvuk byl celkem dobrý po celou dobu.

Koncert z turné nazvaného Unplugged zahájili hoši hodinovým setem s kontrabasem a akustickou kytarou. Nevím, co kluci s písněmi provedli, ale zněly naprosto parádně. Osobně bych řekl, že sáhli po nějakém starším repertoáru, ale s jistotou to tvrdit nemohu, moc se v něm totiž nevyznám :). Tahle první první hodina byl můj posluchačský ráj a vrchol koncertu (a podle všeho jsem nebyl sám). Pěkné věci, zajímavé aranže, perfektní (a citlivé!) provedení, skvělé muzikantské výkony. Jednička s hvězdičkou!

Po přestávce vzali kytarista a basák do rukou „elektriku“ a předvedli celkem tři až čtyři písně tak, jak je znám z posledních let. Ovšem tentokrát jsem se nenudil – přece jen klub je něco jiného než velké pódium, kluci hráli opravdu dobře a mimo jiné předváděli super show. U čísla „dva na basu“ jsem se prostě musel chechtat celou dobu :). Publikum si nakonec vynutilo dva přídavkové sety a oba byly opět ve znamení legrace. Kapela si umí dělat srandu jak z publika, tak sama ze sebe, takže jsem se při „country čísle“ opět dobře bavil. Výborný začátek, výborný konec – to je nutná podmínka dobrého koncertu!

Veselo bylo i po koncertě. Šel jsem hodit řeč s Martinem a okouknout jeho nezvyklou „unplugged“ soupravu. Martin měl v ruce jídelní lístek s tím, že si musí vybrat večeři. Asi za čtvrt hodiny k němu přišla servírka s bločkem a perem, že si zaznamená objednávku. Martin však byl v rauši a místo objednávky jí vzal pero a chystal se udělovat autogramy. Chvíle nechápavého ticha – a pak jsme všichni padli smíchy :). Nakonec dostal autogram on od ní. Večeři samozřejmě taky :).

Odcházel jsem z koncertu s dobrým pocitem z výjimečného kulturního zážitku – byl to nejlepší koncert Minut, jaký jsem zažil. Atmosféra narvaného klubu s publikem aplaudujícím vstoje tomu všemu jen přidala, tohle jsem v Jazzu snad nikdy nezažil. K tomuto názoru jsem podle všeho nedospěl sám – shodně se vyjadřovali snad všichni mí známí, kteří koncert navštívili.

Co dodat? Minutám kluby opravdu sluší, navíc vyrazily na turné s dobrým repertoárem a v perfektní muzikantské formě. Turné pokračuje až do května (viz data koncertů), takže si nenechte ujít příležitost a rozhodně si na ně zajděte!

Aktualizace: Jestli nemáte čas, zkuste si ve čtvrtek 14. 2. v šest večer naladit Český rozhlas Ostrava, který bude pouštět záznam z pondělního koncertu v ostravském Parníku. Vysílají taky přes Internet.

Poznámka: jak v Přerově, tak týden před tím v Ostravě na Wootenovi jsem viděl přímo panický strach z toho, že si kapelu někdo natočí a vystaví na Youtube. Já to moc nechápu – když se mi video bude líbit, může mně maximálně tak nalákat na živý koncert, protože zvuk i video je na Youtube většinou velmi špatné. Proč z toho mají takový panický strach? Druhá věc je, že nikdo jiný než američani tohle neřeší. Jak to?

Co dodat? Líbilo se mi to, ale očekával jsem více muziky – věci, které hráli, byly naprosto fantastické, jenže jich bylo málo. Koncert byl pojat hlavně jako Victorova předváděčka. Všichni muzikanti byli špičkoví. Nejvíc mně vzal Regi Wooten – na fotkách je to ten hodně hustej týpek s kytarou, ve skutečnosti to bylo ještě mnohem horší :). Jestli chcete vidět fotky, mrkněte sem nebo tady, (druhý odkaz obsahuje i nadšenou recenzi).

Předem nutno říci, že jsem kapelu nikdy neviděl naživo, ani jsem nevyhledával její tvorbu. Tenhle styl mne nijak neoslovuje, lépe řečeno je mi cizí. Za prvé nemám rád depresivní věci a za druhé jsem příliš mladý na to, abych pochopil jejich generační výpověď a a jejich problémy. Proto jsem si taky na koncertě připadal trochu cizí – tolik mániček jsem pohromadě asi nikdy neviděl. Určitě ne v jazz klubu :).

Ale koncert se povedl. Atmosféra byla výborná a kapela hrála také velmi dobře. Fotky bohužel nemám :(. Zvuk byl na slušné úrovni, rozhodně o mnoho lepší než to, co je v Jazzu slyšet obvykle. Zvučil Franta, takže jsem mu poděkoval. Soudě dle toho, co jsem zaslechl, líbilo se vystoupení i přítomným máničkám. Mám-li hodnotit tak musím říct, že jsem to nečekal a byl jsem opravdu velmi příjemně překvapen. Budete-li mít cestu okolo nějakého vystoupení „Plastiků“, nezapomeňte se zastavit.

A ještě veselá historka z natáčení. Přítomný kamarád mi vyprávěl příhodu, jak potkal na tom samém místě tři mladé američanky z NY. Bylo to v červnu během našeho společného koncertu s Voodoo Boogie. Prý byly překvapené a říkaly, že muzika je super, ale že tolik mániček pohromadě v životě neviděly (oproti dnešku tam byla tak třetina lidí :). No a kamárad – znalý věci – byl udiven a ptal se jich, co teda v tom NY dělají a proč tam jsou. Odpověděly mu, že hlavně nakupují, protože je to tam prý levné. No řekněte, věřili byste tomu?

Takže jen stručně: kapelu vede výrazný saxofonista, hrají vlastní (asi i převzaté) skladby a hodně dobře jim to šlape. Muzika je určeno pro náročnější a vnímavé publikum – milovníci Divokýho Billa možná budou mít s poslechem problémy :). Pár jich tam asi (bohužel) bylo, protože se bavili hodně nahlas a rušili celé vystoupení, které už tak hodně kazil fakt, že tam nebylo víc než patnáct diváků. Zkrátka zase pěkná ostuda pro olomoucké publikum…

Basák (kontrabas) je naprostý ďábel – uchvátil mne nejvíc, hned po něm saxofon a klavír. Domovské stránky jsem nenašel, nějaké informace jsou na JazzPort.cz, kontakt na Muzikus.cz.

Až je někde uvidíte, rozhodně si je nenechte ujít.

Nebyl jsem na něj poprvé – kdysi mně tam dotáhl zpěvák z kapely s tím, že něco podobného jsem určitě ještě neviděl. A měl pravdu. Kapela hraje všehochuť, která by se dala přirovnat nejlépe k nějakému bigbítu, ale to bych moc zjednodušil. Frontman Kosťa je výborný zpěvák a showman a za zády má skvělé muzikanty. Kluci mají velmi pěkné harmonie a aranže – ty jsou ostatně u některých klasických převzatých věcí až neuvěřitelné. Například Let It Be jsem poprvé poznal až tak za pět minut a musím konstatovat, že v podání Ruchadze bandu jde o opravdovou pecku :). Od té doby na ně chodím pravidelně a vždy odcházím spokojen – stejně jako ve středu.

Je to zkrátka zajímavá a neotřelá muzika, lehce stravitelná i pro nemuzikanty. Návštěvu koncertu vřele doporučuji (nejen) těm, kteří už dlouho neslyšeli nic zajímavého. Oficiální stránky kapely s daty dalších koncertů najdete na www.ruchadzeband.com.

K tomu zvukaři se raději vyjadřovat nebudu – v Jazzu vždy byl, je a bude špatný zvuk, což v kombinaci s dalšími místními zvukovými elementy dokáže člověku spolehlivě znechutit první půlku koncertu :(. Protože tam občas hraji, tak nemluvím jen o posluchačích…