Zírám na to už půl hodiny – je neuvěřitelné, co ten chlapík hraje a jak hraje! Když si vzpomenu na všechny Let It Be, jež jsem slyšel, tak tuhle s klidným svědomím zařadím mezi top 3. Slizu, Lojzku a další, jste žabaři! Já to prostě nedávám…

Já myslím, že to šlape jako prase.

Tenhle videozáznam se mi dostal do ruky náhodou, uviděl jsem ho u kamaráda a půjčil jsem si jej domů. Jméno mi bylo povědomé, chtěl jsem vyzkoušet, co je to za muziku. No a byl jsem hodně překvapen – příjemně. Poznámka: fandové bratří Nedvědů nechť zváží další čtení, s největší pravděpodobností bude zcela zbytečné ;).

Úvodní píseň je jakýmsi předznamenáním toho, co přijde. Na pódium přijde dost divný týpek, vezme do ruky dost divnou kytaru a začne hrát jak dva najednou. Bomba. Následuje krásná věc s tématem ve flažoletech (opravdu velmi krásná melodie) a hned nato pomalé téma, opět velmi pěkné a přitom celkem jednoduché. Prostě nádhera. Začátek se více povedl a tyhle dvě písně patří spolu s úplně poslední mezi mé nejoblíbenější.

Mezi začátkem a koncem je ale spousta další muziky. Krásné, místy jemné, místy divoké, plné melodií, zajímavých aranží a zvratů. Kapela se stylově nijak nevymezuje, muzikanti jsou perfektní a technicky ani muzikálně se také nijak neomezují. Prostě paráda, nemám co dodat, muzika přesně podle mého gusta. Je zbytečné o tom mluvit, někde si ten záznam sežeňte, otevřte si něco k pití a vrhněte se na něj. DVD se dá ještě koupit…

S odstupem musím říci, že jsem měl štěstí a narazil jsem hned napoprvé na tento koncert. Tvorba Pata Methenyho není jednoduchá a Imaginary Day Live pro mně zůstal nejsrozumitelnějším videem, které jsem od něj doposud viděl. Ostatní mi přijdou spíš těžší a jsou určeny náročnějším posluchačům, zatímco tohle zvládne i hudební laik (vyzkoušeno na několika exemplářích). Musím dodat, že jsem byl jsem i na jeho pražském koncertě a naživo ti bylo docela peklo. Místy se v tom IMHO nevyznal ani sám autor :).

Více o Patu Methenym najdete na webových stránkách www.patmetheny.com, hodně informací je i na Wikipedii nebo v pěkném článku na serveru Muzikus.cz. Jestli ho chcete vidět a slyšet, neváhejte, v červnu bude v Polsku a Německu, což je opravdu kousek. Stojí za to!

Nejdříve strunatci, tedy kytaristé a jiná havěť, těch mám mezi známými nejvíce :). Zatímco jedni preferují v ukázkách klasické hity v klasickém podání, ovšem pekelně rychlém, jiní si libují v technických novinkách (hudebních také :)). A což teprve někteří mlaďoši, ti se předvádějí až oči i uši přecházejí. Některým dokonce nestačí jeden krk, ale potřebují (a hlavně využijí :) hned dva. Co jen z nich vyroste, že by něco takového? Nebo ještě horšího? Bůh ví…

No tak jdeme dále… Třeba takový Smoke on the water v podání čínského symfonického orchestru, to je pecka přímo na nobelovku :). Tahle orientální úprava, taky není špatná, hlavně je pro mé „západní“ ucho trochu stravitelnější. Dobře tohle téma uchopili též Dread Zeppelin, ovšem pro mně nejlepší zůstane verze, ve které ji nahrál Pat Boone (kromě originálu, samozřejmě).

Nakonec ještě pár perliček. Dost mně pobavil videoklip Ivana Mládka – Pešák s Gerendášem, to je naprosto neuvěřitelná dvojka. Taky jsem narazil na zajímavého bubeníka, nebo spíš bubenického artistu. Není zajímavý tím, co hraje, ale tím, co u toho dělá, hezky to vypadá :). Někteří magoři ke své produkci ani nepotřebují hudební nástroj, přesto stojí za shlédnutí. A beatboxoví borci jsou kapitola sama pro sebe :).

Dneska se fakt dějí věci, že se jeden diví…

Záznam z koncertu, o kterém mluvím, proběhl na české ČT2 a určitě se tam ještě objeví. Během této jazzové hodinky se kluci opravdu vyřádili. Prim hraje jednoznačně klavír v podání Michela Petruccianiho. Abych se přiznal, klavír jako nástroj nemám rád, ale v jeho podání je to opravdu něco. Přehled, lehkost a cit, s jakou sype na klaviaturu svoje nápady, nemají obdoby. Při každém poslechu se nemohu ubránit dojmu, že tento pán má ve všem náležitě jasno. Nápaditě a velmi vkusně jej doplňuje opravdu šlapající rytmika v podání dua Jackson&Gadd. Skvělý hudební zážitek.

Pokud můžete, sežeňte si zmíněný záznam a poslechněte si jej. Z vlastní zkušenosti vím, že si jej oblíbí i lidé, kteří jazzu nehoví – hudba je lehce stravitelná, pochopitelná a hlavně pěkná. Je velká škoda, že si toto trio už naživo neposlechneme.