Ale má to i nevýhody – strávím u nich mnohem více času, když se náhodou zapomenu. Dnes jsem se při relaxaci trochu zapomněl, nicméně opravdu přesvědčil o tom, že televize už není třeba. No posuďte sami.

Když mám chuť, můžu se dneska v klidu podívat třeba na prověřenou klasiku, jako je receptář nejen na neděli nebo Pulp Fiction, byť ve zkrácené verzi. Kupodivu jsou k dispozici i takové blbosti jako třeba Texas Ranger, na to ale moc nekoukám, to si spíš dám něco animovaného pro děti. Nebo se podívám na zprávy – témata jako akční černá kronika nebo (z domova) co dělají naše daně jsou stálým lákadlem.

Jako milovník hudby a amatérský muzikant si občas dopřeju trochu té alternativy (doporučuji dokoukat do konce, ale to asi platí pro každé video). Nebo se podívám na to, jak se to má opravdu dělat za bicíma , případně se přesvědčím o tom, že jako nástroj v podstatě vůbec nejsou potřeba. A když na mně přijdou deprese a přestane mně to bavit, pustím si nějakou uvolněnou a pěknou oddechovku.

Zkrátka na televizi nekoukám a vůbec mi to nechybí :).

Nechce se mi moc psát, takže to vezmu stručně a obrázkově. Cesta tam byl opravdu zážitek, který jsem nečekal:

Bože můj, ono to opravdu vozí lidi! Zlaté České dráhy – všimněte si například krásného výhledu za posledním vagónem, takový není ani z Pendolina…

No, přijelo nás tam celkem dost a sešla se zajímavá partička lidí. Přijeli i takoví výtečníci, jako třeba Vlasta Ott (šéfredaktor)

nebo nejmladší člen – Bohouš Zámečník.

Hodně jsme pracovali,

ale pořád tam byla legrace.

Chvílemi se bavili i ti, kteří nespali (teď konkrétně nemyslím Milana :). Smích nás přešel ve chvíli kdy jsme zjistili, že obchod je zavřený a nám ulétl oběd,

ale jako správní geekové jsme rychle našli řešení a vypravili jsme se na houby. Protože někteří z nás stále sbírali pouze firemní barvy

následovala názorná instruktáž okolojdoucího houbaře:

Když měli všichni jasno, nasbírali jsme baťůžek hub. Pasován do role kuchaře, jal jsem se vařit houbový guláš, ale protože jsem neměl cibuli, papriku a dalších pár nezbytných surovin (obchod byl zavřený, jak jsem psal), byla z toho nakonec polévka. Všem chutnala, akorát jeden se vyjádřil, že vypadá jako z ropy. Je to zkrátka pěkný

Velmi vydařené setkání – i když to někteří z nás možná viděli jinak, například Bohouš. Já už se těším na další.

Jako první mne dostala výloha obchodu se stany, spacáky, baťohy a podobným zbožím – možná proto, že jsem se nedávno dost narychlo stěhoval a řešil jsem stejnou otázku. Výlohu si pro jistotu vyfotil:

Jako další jsem potkal luxusní řeznictví svýbornou nabídkou, o jehož existenci jsem okamžitě informoval všechny známé v okolí. Kdybyste chtěli vědět, kde to je, tak je to „Maso Centrum“ na Mariánskohorské ulici.

Být místní, jdu hned do akce – i tak jsem měl celkem velké nutkání. Chvíli na to jsem potkal další slogan, který by se po té půlce prasete určitě hodil: “ Chceš-li býti v cajku, dej si pivo z tanku.“ Jedno jsem si dal.