Detail č. 1: naprosto idiotské šetření materiálem má za následek směšně malý stojánek na vajíčka, přesně řečeno se do něj vleze 6 kusů. Na lednici s obsahem 220 l je to stejná blbost, jako kdyby dali konstruktéři patnáctilitrovou nádrž dejme tomu do X5. Prostě nesmysl na první pohled a modlím se, aby podobně nebyly udělány i důležité části, třeba kompresor.

Projevuje se to i jinde – ve dveřích jsou opravdu velmi nízké poličky (obrázek), takže když do nich dám něco většího, třeba kečup, kutálí se to při otevření dveří ven. Z té spodní ne, ta je vyšší a má naopak příjemnou vychytávku, ale z těch horních dvou ano. A protože je lednička dost vysoká, tak se samozřejmě vlezou (a také dávají) vysoké věci i do horních poliček. Liebherr má ty přihrádky dvakrát vyšší i přesto, že má menší objem chladničky, a všechno funguje. Kromě toho jsou úzké, takže se do nich nevleze mléko v krabici tak, aby zabíralo co nejkratší část poličky – chybí asi 5 mm, hlavně že jsme ušetřili…

Detail č. 2 je bug jako prase, který na obrázku neuvidíte. Bohužel ho neodhalíte ani v obchodě, protože tohle musíte zažít. Teprve potom si uvědomíte pokročilou demenci konstruktéra. Přesně tam, kde mám u Liebherru „samozavírací zónu“ (lednička se sama zavře jakmile je otevřená méně než cca 15 cm) má ten Electrolux nějaký idiotský spínač, který zavření dveří úspěšně zabrání a nechá ty dveře jen malilinko pootevřené.

A teď praxe: když spěchám, na podobné věci nemyslím, to asi zná každý. Doma mám ledničku, která se pokaždé zavře – i když na ni nedávám pozor. Navíc má pro podobné případy varovný signál, přestože ho vůbec nepotřebuje. Viděl jsem jej v provozu jednou, když jsem zkoušel, jak funguje. Když nedávám pozor u báby, zůstanou dveře otevřené tak, že to není vidět. Všechno uvnitř je za chvíli vlhké (kondenzace) a lednička žere proud jak o život. V kombinaci s absencí varovného signálu to je jednoznačně na zabití.

Hanus vždycky říká, že základní problém podobných výrobků je, že ti, kteří je navrhují, je pak nepoužívají. Souhlasím. Příště bábě ty dva litry navíc dám, protože tohle mi za ty nervy fakt nestojí. Že musím přemýšlet u používání počítače, to zatím chápu, ale u zavírání ledničky to opravdu nechápu.

PS: ještě jeden perfektní detail ten Liebherr má – systém otvírání. Člověk by neřekl, jak se tak jednoduchá věc dá ještě vylepšit! + polička navíc + pět let záruka + made in EU – prostě detaily.

Asi je těžké trefit se do noty všem, ale podle mne je to takové nijaké. Výkony muzikantů jako amatér moc komentovat nemůžu, ale mně tam chybí dynamika – chtělo by to větší lehkost i údernost – a emoce. Když poslouchám orchestrální verzi, tak se mi prostě nelíbí, je „placatá“. Jednoznačně nejlepší je podle mně zpívaná varianta s Kateřinou Kněžíkovou.

Ve sluchátkách se mi nelíbí ani mix a mastering. Čím víc to poslouchám, tím víc nabývám přesvědčení, že právě tam je třeba hledat některé důvody mé nespokojenosti. Zklamala mne úprava, která mohla být odvážnější – hlavně basová linka by potřebovala revizi :). Ani ta rytmika by nemusela být taková rovná, no prostě je toho víc. Asi bych to neoznačil jako nový háv…

Velmi, velmi těžko se taková věc hodnotí. Rozhodně je to nejkrásnější melodie na světě a právě proto si zaslouží co nejlepší provedení. Takhle mi tam prostě něco chybí. Boris by asi řekl, že to nemá koule. Aniž bych chtěl znevážit práci lidí, kteří na ní dělali, tak s ním pro tentokrát musím souhlasit. A udělat to jde i u národní hymny – třeba tohle přes všechny chyby rozhodně koule má.

Ještě mně napadá, že to „něco“ ořezaly moderní kompresní technologie. Hanus v pátek bez problémů poznal rozdíl mezi audio CD a MP3 (lame -b 320 -q 0) a poznal to i na počítačových bednách. Říkal, že tam chybí atmosféra a prostor. A to samé chybí mně na nových nahrávkách naší národní hymny.

Nepřekvapilo mne ani náhodou nabrané zpoždění, protože dráhy znám. Jezdím vlakem často a téměř všude. Čas strávený v autě považuji za zcela promrhaný – ve vlaku mohu pracovat, v autě ani v autobuse ne. Na zpoždění jsem zvyklý a neřeším je – vím, co mám dělat a jak se pojistit, když chci být někde včas. Zpoždění je sice nepříjemné, ale obvykle pro mne znamená jen delší čas strávený mimo domov. Pracovat můžu (chválabohu) kdekoliv…

Ale zpět k tématu. Takže dnešní cesta mne nijak nepřekvapila, protože kupříkladu včera jsem vyjel se stejnou sekerou do Brna, a to se nestávkovalo. Trať do Kroměříže jezdím poslední dobou několikrát týdně  a minimálně jednou týdně podobnou sekyru někde naberu (a stále nechápu, jak je to možné). Proto jsem měl za to, že je vše v normálu proto jsem byl překvapen dnešní zprávou o stávce na drahách. Pro mne se totiž vůbec nic nezměnilo, bylo to jako každý jiný den! Takže tímto hlasitě a veřejně vzkazuji:

Vážené České dráhy, začněte konečně dělat to, co máte a za co vás platí nejen cestující, ale i stát a kraje. A totiž vozit lidi tam, kam chtějí a v čase, který deklarujete. Dokud to nezačnete dělat, nikdo si asi nevšimne, že stávkujete.

Howgh.

V poslední době pozorujeme značný nárůst nepoctivosti, nezodpovědnosti, bezohledného kořistění, agresivity a vulgarity. Společnost se tvrdě orientuje na okamžitou spotřebu, na rychlý a bezpracný úspěch. Hodnoty, které byly po staletí považovány za „skutečné“, jdou stranou. Tato situace není specifická jen pro naši zemi, jedná se o celosvětový (euroamerický) vývoj, který u nás probíhá rychleji, neboť „doháníme, co jsme zameškali“.

Na řadě škol jsme svědky soustavného snižování požadavků na znalosti a dovednosti. Ve sdělovacích prostředcích je často zpochybňována role paměti ve vzdělávání, smysl výchovy ke kázni a společenskému chování, důležitost osobního úsilí a význam zodpovědnosti. Cožpak si již nikdo neuvědomuje, že vzdělání a vzdělanosti člověk dosahuje dlouhodobou, soustavnou a cílevědomou činností?

Pokles úrovně vzdělanosti vnímáme s obavami. Absolventi základních, středních i vysokých škol mají dnes podstatně horší všeobecný rozhled než generace jejich rodičů. Ochota a tedy i schopnost porozumět světu, který nás obklopuje, je čím dál menší. Výrazně poklesla chuť pochopit přírodovědné i společenské jevy, vyznat se v historii, literatuře a výtvarném umění, vnímat současnost v kontextu historického a kulturního vývoje lidstva. Mnozí dnešní maturanti mají vážné problémy s vyjadřováním i s pravopisem, se základními početními úkony, nejsou schopni řádně porozumět psanému textu, sepsat smysluplný odstavec, neznají základní historická fakta, nemají ponětí o nedávném vývoji naší společnosti. Tzv. počítačová gramotnost je často chápána pouze jako úspěšné zvládnutí počítačových her, brouzdání po internetu a v lepším případě též pochopení základů jednoho textového editoru.

Jsme malý národ a malý stát. Máme-li obstát v Evropě a ve světě, musíme se o to usilovně snažit. Nechceme-li se stát pouze levnou a podřadnou pracovní silou, musíme se intenzivně vzdělávat a vytrvale a soustavně rozvíjet své znalosti a dovednosti. Tedy to, co je ve sdělovacích prostředcích často zpochybňováno a zatracováno. Nedostatečná vzdělanost a malý všeobecný rozhled vede k degradaci populace na nemyslící dav spotřebitelů všeho možného i nemožného, vytváří živnou půdu pro nejrůznější podvodníky, extremisty, je zdrojem ignorance a agresivity vůči lidem i přírodě.

Obracíme se proto na vás, na všechny, jejichž hlas je slyšet.

Uvědomte si, že se značnou měrou podílíte na utváření atmosféry v celé populaci, že svými názory ovlivňujete hlavně mladou generaci. Snažte se proto orientovat společnost k cílevědomému vzdělávání, k odpovědné a uspokojení přinášející práci, k úctě k tradičním hodnotám. Pečlivě zvažujte svá slova, která pronášíte o školství, vzdělanosti a vzdělávání. Mějte na paměti, že je rychlejší a jednodušší bořit než stavět. Snažte se proto být konstruktivní a motivovat pozitivními příklady.

Nezapomínejte, že zejména vy, jejichž hlas je slyšet, máte odpovědnost za naši budoucnost.

Signatáři výzvy
VŠEM, JEJICHŽ HLAS JE SLYŠET
(ke dni 19. 9. 2007)

Prof. PhDr. Ludvík Armbruster, filozof a teolog,
děkan katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy.

MgA. Pavel Batěk, herec.

Prof. RNDr. Jan Bednář, CSc., fyzik a meteorolog,
Katedra meteorologie a ochrany prostředí matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy,
prorektor Univerzity Karlovy.

Prof. PhDr. Zdeněk Beneš, CSc., historik,
Ústav českých dějin filozofické fakulty Univerzity Karlovy,
předseda české sekce česko-německé komise pro školní dějepis.

Prof. RNDr. Jiří Bičák, DrSc., Dr.h.c., teoretický fyzik,
Ústav teoretické fyziky matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy
(ředitel v letech 1986 až 2003),
člen Academia Europaea,
zakládající člen Učené společnosti ČR.

Prof. Ing. Tomáš Boublík, DrSc., chemik,
emeritní profesor přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy
a přírodovědecké fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

Prof. PhDr. Jan Bouzek, DrSc., historik a archeolog,
Ústav pro klasickou archeologii filozofické fakulty Univerzity Karlovy,
člen Učené společnosti ČR.

Otakar Brousek st., herec.

Prof. MUDr. Jan Bubeník, DrSc., genetik,
Ústav molekulární genetiky Akademie věd ČR.

Prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc., historik,
ředitel Historického ústavu filozofické fakulty Jihočeské univerzity,
rektor Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

MUDr. Jan Cimický, CSc., psychiatr, básník a spisovatel,
Modrá laguna – centrum duševní pohody.

Prof. RNDr. Petr Čárský, DrSc., chemik,
Ústav fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského Akademie věd ČR,
zakládající člen Učené společnosti ČR.

Prof. RNDr. Martin Černohorský, CSc., fyzik,
Ústav teoretické fyziky a astrofyziky přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity,
první rektor Slezské univerzity (v letech 1992 až 1998).

Prof. RNDr. Vlastimil Dlab, DrSc., matematik,
Carleton University, Kanada,
člen Kanadské akademie věd.

Prof. PhDr. Ing. Miloš Dokulil, DrSc., historik filozofie a politolog,
Katedra informačních technologií fakulty informatiky Masarykovy univerzity.

Prof. RNDr. Pavel Drábek, DrSc., matematik,
Katedra matematiky fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni,
člen Učené společnosti ČR.

Jiří Dvořák, herec.

Prof. RNDr. Lubomír Dvořák, CSc., fyzik,
katedra experimentální fyziky přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého,
děkan přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v letech 1993 až 1997 a 2003 až 2006,
rektor Univerzity Palackého v Olomouci v letech 1997 až 2000 a od roku 2006.

Prof. PhDr. Vladimíra Dvořáková, CSc., politoložka,
vedoucí Katedry politologie fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze,
předsedkyně Akreditační komise (od roku 2004).

Prof. RNDr. Ludmila Eckertová, CSc., fyzička,
emeritní profesorka matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy.

Prof. RNDr. Miloslav Feistauer, DrSc., Dr.h.c., matematik,
Katedra numerické matematiky matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy,
člen Učené společnosti ČR.

Pavlína Filipovská, herečka a zpěvačka,
externí spolupracovnice Českého rozhlasu.

RNDr. Jiří Grygar, CSc., astrofyzik,
Fyzikální ústav Akademie věd ČR,
zakládající člen Učené společnosti ČR a její předseda (2004 až 2008).

Prof. PhDr. Eva Hajičová, DrSc., lingvistka,
Ústav formální a aplikované lingvistiky matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy,
volená členka Academia Europaea,
členka Učené společnosti ČR.

Prof. PhDr. Tomáš Halík, ThD., teolog a filozof,
Ústav filozofie a religionistiky filozofické fakulty Univerzity Karlovy,
prezident České křesťanské akademie,
člen Evropské akademie věd a umění.

Doc. Ing. Ivan M. Havel, CSc., Ph.D., informatik a filozof,
ředitel Centra teoretických studií při Univerzitě Karlově a Akademii věd ČR,
šéfredaktor časopisu Vesmír,
člen Academia Europaea.

RNDr. Pavel Hejda, CSc., geofyzik,
ředitel Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR.

Doc. RNDr. Jiří Holenda, CSc., matematik,
Katedra matematiky fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni,
první rektor Západočeské univerzity v Plzni.

Prof. RNDr. Václav Hořejší, CSc., imunolog,
ředitel Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR,
člen Učené společnosti ČR.

Prof. RNDr. Josef Humlíček, CSc., fyzik,
ředitel Ústavu fyziky kondenzovaných látek přírodovědecké fakulty Masarykovy Univerzity,
člen Učené společnosti ČR.

Prof. PhDr. Milan Jelínek, CSc., Dr.h.c., lingvista,
rektor Masarykovy univerzity v Brně v letech 1989 až 1992,
Commandeur de l’Ordre des Palmes Académiques.

Mgr. Vlastimil Ježek,
ředitel Národní knihovny v Praze.

RNDr. Zdeněk Jirák, CSc., fyzik,
Fyzikální ústav Akademie věd ČR,
člen Učené společnosti ČR.

Prof. RNDr. Jana Jurečková, DrSc., statistička,
Centrum pro teoretickou a aplikovanou statistiku Jaroslava Hájka,
členka Učené společnosti ČR.

Eva Kantůrková, spisovatelka,
předsedkyně Obce spisovatelů.

Petr Kostka, herec.

Doc. PhDr. Pavel Kouřil, CSc., archeolog,
středisko pro slovanskou a středověkou archeologii Archeologického ústavu
Akademie věd ČR,
ředitel Archeologického ústavu Akademie věd ČR v Brně.

Prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc., lékař,
přednosta Kliniky dětské onkologie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
a Fakultní nemocnice Motol v letech 1983 až 2004,
děkan 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v letech 1990 až 1997 a 2000 až 2006,
prorektor Univerzity Karlovy v Praze v letech 1997 až 2000,
zakládající člen Učené společnosti ČR, její předseda v letech 1997 až 2002.

Prof. RNDr. Pavel Kovář, CSc., botanik a ekolog,
Katedra botaniky přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy,
děkan Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Prof. Ing. Pavel Kratochvíl, DrSc., Dr.h.c., chemik,
Ústav makromolekulární chemie Akademie věd ČR
(ředitel v letech 1990 až 1998),
zakládající člen Učené společnosti ČR.

Mgr. Petr Kukal, pedagog, odborný publicista,
člen Obce spisovatelů ČR, člen Sdružení autorů literatury pro děti a mládež,
předseda správní rady Obecně prospěšné společnosti při Nadaci Terezy Maxové,
provozovatel a redaktor webu Stolzová.

Prof. RNDr. Jaroslav Kurzweil, DrSc., Dr.h.c., matematik,
ředitel Matematického ústavu Akademie věd ČR v letech 1990 až 1996,
předseda Akreditační komise v letech 1990 až 2000,
zakládající člen Učené společnosti ČR,
držitel České hlavy za rok 2006.

RNDr. Jan Květ, CSc., botanik,
Katedra biologie ekosystémů přírodovědecké fakulty jihočeské univerzity
v Českých Budějovicích,
Ústav systémové biologie a ekologie Akademie věd ČR,
předseda Českého národního komitétu pro program UNESCO „Man and Biosphere”,
člen Učené společnosti ČR.

RNDr. Jiří Liška, CSc., botanik,
Botanický ústav Akademie věd ČR.

Prof. RNDr. Julius Lukeš, CSc., biolog,
Biologické centrum Akademie věd ČR,
Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích,
člen Učené společnosti ČR.

Prof. MUDr. PhDr. Jana Mačáková, CSc., lékařka,
Ústav patologické fyziologie lékařské fakulty Univerzity Palackého,
děkanka lékařské fakulty Univerzity Palackého v letech 1994 až 2000,
rektorka Univerzity Palackého v letech 2000 až 2006.

RNDr. Ivana Macháčková, CSc., biochemička,
Ústav experimentální botaniky Akademie věd ČR (ředitelka v letech 1999 až 2007).

Prof. MUDr. Josef Marek, DrSc., endokrinolog,
III. interní klinika – klinika endokrinologie a metabolismu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Doc. RNDr. Anton Markoš, CSc., přírodovědec a filozof,
Katedra filozofie a historie vědy přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

MUDr. Jan Marušiak, Ph.D., cévní chirurg,
primář Oddělení cévní chirurgie krajské nemocnice v Liberci.

Prof. PhDr. Pavel Materna, CSc., filozof a logik,
Filozofický ústav Akademie věd ČR,
emeritní profesor Masarykovy Univerzity (filozofická fakulta a fakulta informatiky).

Carmen Mayerová, herečka.

PaeDr. Karel Milička, pedagog a spisovatel,
ředitel střední školy přidružené k UNESCO,
člen Akademie literatury české, člen Obce spisovatelů a Klubu českých spisovatelů.

Doc. PhDr. Jana Miňhová, CSc., psycholožka,
Katedra psychologie pedagogické fakulty Západočeské univerzity,
děkanka pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni.

Doc. PhDr. Alena Míšková, historička,
zástupkyně ředitele Masarykova ústavu – Archivu Akademie věd ČR.

Prof. Ing. Petr Moos, CSc.,
vedoucí Ústavu informatiky a telekomunikací fakulty dopravní
Českého vysokého učení technického,
ministr dopravy a spojů v roce 1998,
děkan fakulty dopravní Českého vysokého učení technického v Praze.

Prof. PhDr. Ivo Možný, CSc., sociolog,
profesor a emeritní děkan fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity,
člen Učené společnosti ČR.

Barbora Munzarová, herečka.

Prof. PhDr. Jiří Musil, CSc., sociolog,
přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy,
CESES, fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy,
člen Academia Europaea,
prezident Evropské sociologické asociace v letech 1999 až 2002,
zakládající člen Učené společnosti ČR.

Prof. RNDr. Zdeněk Němeček, DrSc., fyzik,
Katedra fyziky povrchů a plazmatu matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy,
děkan matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy.

Prof. PhDr. Radim Palouš, Dr.h.c. mult.,
rektor Univerzity Karlovy v letech 1991 až 1994.

Doc. RNDr. Karel Oliva, Dr., lingvista,
ředitel Ústavu pro jazyk český AV ČR.

Prof. RNDr. Libor Pátý, DrSc., fyzik,
emeritní profesor matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy,
předseda Evropského kulturního klubu (od roku 2004).

Prof. PhDr. Josef Petráň, historik,
Ústav dějin Univerzity Karlovy,
prorektor Univerzity Karlovy v letech 1991 až 1994.

Prof. PhDr. Miloslav Petrusek, CSc.,
fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy,
filozofická fakulta Univerzity Karlovy,
emeritní děkan fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy,
emeritní prorektor Univerzity Karlovy,
člen Učené společnosti ČR.

Prof. PhDr. Petr Piťha, CSc., lingvista a pedagog,
autor vzdělávacích programů Obecná škola a Občanská škola,
nositel New Europe Prize,
ministr školství ČR v letech 1992 až 1994.

Doc. Ing. Dr. Tech. Jaromír Plešek, CSc., chemik,
Ústav anorganické chemie Akademie věd ČR,
člen Učené společnosti ČR.

RNDr. Jaroslava Plomerová, DrSc., seismolog,
Geofyzikální ústav Akademie věd ČR.

Viktor Preiss, herec.

Doc. ThDr. Martin Prudký, teolog,
vedoucí Katedry Starého zákona evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy,
děkan evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy.

Doc. RNDr. Petr Pyšek, CSc., botanik,
zástupce ředitele Botanického ústavu Akademie věd ČR.

Ilja Racek, herec.

Prof. RNDr. Jaroslav Ramík, CSc., matematik,
Katedra matematických metod v ekonomii
obchodně podnikatelské fakulty Slezské univerzity,
prorektor Slezské univerzity.

Prof. RNDr. Blanka Říhová, DrSc., mikrobioložka,
vedoucí sektoru Imunologie a gnotobiologie
a zástupkyně ředitele Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR,
místopředsedkyně Učené společnosti ČR.

Jaroslav Satoranský, herec.

Prof. RNDr. Eduard Schmidt, CSc., fyzik,
Ústav fyziky kondenzovaných látek přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity,
předseda Akademického senátu přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity
v letech 1990 až 1992, její děkan v roce 1992,
rektor Masarykovy univerzity v letech 1992 až 1998 a prorektor v letech 1998 až 2004.

PhDr. Karel Sklenář, DrSc., historik a archeolog,
předseda České archeologické společnosti,
ředitel Historického muzea Národního muzea v Praze v letech 1990 až 1997.

Prof. RNDr. Vladimír Sklenář, DrSc.,
Národní centrum pro výzkum biomolekul přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity,
člen Učené společnosti ČR.

RNDr. Antonín Sochor, DrSc., logik a matematik,
ředitel Matematického ústavu Akademie věd ČR.

Prof. PhDr. Jan Sokol, CSc., Ph.D., filozof,
děkan fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v letech 2000 až 2007
(a proděkan od roku 2007),
ministr školství v roce 1998.

Zdeněk Svěrák, scenárista a herec,
Divadlo Járy Cimrmana.

RNDr. Ivan Šetlík, CSc., biolog,
Mikrobiologický ústav Akademie věd ČR,
Ústav fyzikální biologie Jihočeské univerzity,
zakládající člen Učené společnosti ČR.

PhDr. Jiřina Šiklová, CSc., socioložka,
Katedra sociální práce filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

PhDr. Eduard Šimek, CSc., numismatik a historik,
statutární zástupce generálního ředitele Národního muzea v Praze v letech 1991 až 2002,
ředitel Historického muzea Národního muzea v Praze v letech 1997 až 2002,
Pedagogické muzeum Jana Amose Komenského v Praze.

Prof. Josef Škvorecký, FRSC, CM, spisovatel,
emeritní profesor Univerzity Toronto, Kanada.

Prof. PhDr. František Šmahel, DrSc, Dr.h.c. mult., historik,
zástupce ředitele Centra medievistických studií Akademie věd ČR a Univerzity Karlovy,
člen Učené společnosti ČR a její předseda v letech 2002 až 2004.

Doc. ThDr. Ivan O. Štampach, teolog,
vedoucí Katedry religionistiky a filozofie filozofické fakulty Univerzity Pardubice.

Prof. PhDr. Stanislav Štech, CSc., psycholog,
vedoucí Katedry pedagogické a školní psychologie pedagogické fakulty Univerzity Karlovy,
prorektor Univerzity Karlovy.

Prof. Ing. Karel Štulík, DrSc., chemik,
děkan přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v letech 1997 až 2003,
předseda Grantové agentury ČR v letech 1992 až 2000,
člen Učené společnosti ČR.

Prof. ThDr. Ing. Jakub S. Trojan, teolog,
vedoucí Katedry teoretické etiky evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy.

Prof. Ing. Karel Ulbrich, DrSc., chemik,
Ústav makromolekulární chemie Akademie věd ČR,
člen Učené společnosti ČR.

Prof. RNDr. Miroslav Vlček, DrSc., fyzik a matematik,
vedoucí Ústavu aplikované matematiky fakulty dopravní
Českého vysokého učení technického,
prorektor Českého vysokého učení technického.

Prof. MUDr. Vladimír Vonka, DrSc., lékař,
Ústav hematologie a krevní transfúze,
člen Academia Europaea,
zakládající člen Učené společnosti ČR.

Prof. RNDr. Petr Vopěnka, DrSc., matematik a filozof,
emeritní profesor Univerzity Karlovy,
prorektor Univerzity Karlovy v roce 1990,
ministr školství v letech 1990 až 1992.

Prof. RNDr. František Vyskočil, DrSc., fyziolog a hudebník,
Fyziologický ústav Akademie věd ČR,
Katedra fyziologie živočichů a člověka přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy,
člen Royal Physiological Society London, Cambridge,
primárius Kvarteta Heroldova klubu,
zakládající člen Učené společnosti ČR.

Prof. RNDr. Jiří Wiedermann, DrSc., informatik,
ředitel Ústavu informatiky Akademie věd ČR,
profesor Katedry teoretické informatiky a matematické logiky
matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy (do 31. 8. 2007),
volený člen Academia Europaea,
člen Učené společnosti ČR.

Prof. Ing. Rudolf Zahradník, DrSc., Dr.h.c. mult., fyzikální chemik,
zakládající člen Učené společnosti a její předseda v letech 1994 až 1997,
předseda Akademie věd ČR v letech 1993 až 2001.

Ing. Miroslav Zikmund, cestovatel a spisovatel.

Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., lékař a biochemik,
přednosta Ústavu klinické biochemie a laboratorní diagnostiky
1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze,
děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

Prof. PhDr. Jan Zouhar, CSc., filozof,
vedoucí Katedry filozofie filozofické fakulty Masarykovy univerzity,
proděkan filozofické fakulty Masarykovy univerzity.

Jiří Žák, spisovatel a herec.