Koho máme na Hradě?

Poslední rok/dva, přesněji od volby, sleduji kroky „našeho“ (ano, jsem pro přímou volbu, pak bych si mohl alespoň nadávat) prezidenta se silným znepokojením. Jeho poslední prohlášení o destrukci důvěry bla bla bla .. na základě rozhodnutí ÚS zvýšilo mé podezření na stařeckou demenci. Proč? Vidím ji totiž každý den – ztráta paměti, soudnosti i orientace a z toho vyplývající důsledky. Přesně to mi silně připomíná jednání V. Klause v poslední době. Na rozdíl od něj mi třístránkové rozhodnutí Ústavního soudu přijde jasné a přehledné včetně všech potřebných odkazů, které jsem si pečlivě prošel. A i malému dítěti  musí být zřejmé, kde jsou opravdové příčiny dnešního neutěšeného stavu – stačí se zamyslet, co je příčina a co důsledek (včetně vlastního másla na hlavě). Kromě demence mne napadá ještě jedna možnost – nenávist či pomsta. Tak jako tak, nahlas musím říci: pane prezidente, jako občan této země se za vás už delší dobu hodně, opravdu hodně stydím!

pridej.cz

Komentáře

  1. Aminux napsal:

    Rozhodnutí US může být logické, nicméně logicky se dá zdůvodnit i ten největší nesmysl. Otázka je, co je podstatou ÚS. Je jasné, že soudci musí umět svůj názor logicky odůvodnit. ÚS by podle mě měl být jen úřadem dohlížejícím na plnění ústavy. Jak může mít nějaký soud, byť ústavní, moc rušit zákony zákonodárného sboru? Povyšuje se tak nad zákonodárný sbor, vystupuje jako nevyšší zákonodárce i když jenom v negativní formě.
    Jelikož jeho členové nejsou voleni, ale pouze jmenováni, pak tvorba zákonů Ústavním soudem, i když pouze negativní, je nadřazováním se nad jediné zastupitele vůle lidu. V dlouhodobě fungujících demokraciích Úřad dohledu nad ústavou pouze upozorní zákonodárce na rozpor a je na nich, jak jej vyřeší.
    Náš zákon o ÚS je s ohledem na tradice Evropy neobvyklý právě svým oprávněním rušit zákony zákonodárců. Zákon o pravomoci ÚS ČR odporuje tradičnímu právu Evropských zemí a není tak ze své podstaty vyjádřením právního řádu. Je sice zákonem, ale není výrazem práva. Jako byly například po válce zákony o znárodňování sice zákonnými normami, ale nebyly vyjádřením tradičního práva.
    Spor zákonodárců a úřadu dohlížejícího na plnění Ústavy může řešit jen všelidové referendum, jinak se ÚS stává diktaturou oligarchů z najmenované právnické elity. Vrcholem této diktatury je pak názor prosazovaný samotným předsedou ÚS Rychetským, že ÚS má pravdu, i když ji nemá.
    Dá se říct, že ÚS není vůbec soudem, protože se jako soud nechová. Copak by některý obecný soud mohl někoho odsoudit a několik jeho příslušníků s rozsudkem nesouhlasit a veřejně svůj nesouhlas publikovat?

  2. bibri napsal:

    Jestli je ÚS obvyklý v rámci evropského práva či není se neodvažuji soudit – nejsem právník, ale neobvyklý mi ve světě rozhodně nepřipadá. Nutno však dodat, že on sám tato pravidla hry ani své ustanovení neurčil, shodla se na něm celá tehdejší moc. Mimochodem tady je nějaké povídání, které říká kdy, kde jak a proč to vzniklo a je z toho jasné, že prvotním smyslem taková instituce je chránit ústavu před případnou zvůlí zákonodárců. Já to chápu tak, že ÚS je doplněk zákonodárného sboru – v rámci demokracie jde o pojistku. Kdyby totiž zákonodárcům ruplo v kouli, udělali by z nás ze dne na den třeba konstituční monarchii. Prostě jde o kontrolu při dělbě moci tak, aby nás jedna z nich nesežrala. Vypadá to jako velmi rozumný princip a pokud vím, učí se o něm v občanské nauce.

    ÚS se proto nemůže nad nikým „povyšovat“ a stejně tak nemůže „tvořit zákony“. Nic z toho ostatně neudělal ani tentokrát. Pokud jsem četl dobře jeho prohlášení tak pouze konstatoval, že ten přijatý zákon není ústavní, protože odporuje definici ústavního zákona. A proto neplatí. Nevidím v tom nic, co by odporovalo obyčejnému selského rozumu.

    Nutno dodat, že jsem si prošel i ten záznam v televizi a k němu výhrady mám – soudci opravdu nevypadali nestranně a kladly otázky takové, které asi neměli. Na druhou stranu viděl jsem v nich snahu dopátrat se k tomu, proč k danému stavu došlo. A musím dodat, že odpovědí na ně mne zajímaly a soudce asi také – především tedy to, proč se nejsou schopni v parlamentu domluvit, případně proč neužili ústavní cestu notabene když dopředu věděli, že tento způsob není košer a je lehce napadnutelný. To jsou věci, které jsem chtěl slyšet a pánové z parlamentu mne ve svých reakcích rozhodně neuspokojili.

    Další věc je ta, že ÚS si neřekl toto se nám nelíbí a půjdeme po tom. Naopak – byl donucen zabývat se tím na základě ústavní stížnosti člena parlamentu. Vzhledem k tomu, myslím, konal rychle (na soudce nezvyklé) a dle mého i správně.

    Využít této situace k útokům na ÚS a kecům VK o chaosu ohrožujícím společnost (ten je ve skutečnosti v parlamentu od r. 2006) a případně seškrtání pravomoci ÚS (VK a JP) je jen důkazem toho, že dělba moci je v pořádku a kontrolní funkce ÚS funguje. Kdyby nefungovala, neměli by „zbylí mocní“ jediný důvod nadávat.

    >logicky se dá zdůvodnit i ten největší nesmysl.

    Hehe ;) To asi není myšleno vážně, že ne?

Vložit komentář

Váš e-mail nebude nikdy zveřejněn nebo nikomu sdělen. Požadované údaje jsou označeny *

*

*